Je tu pár sourozenců, na které jsme narazili, Roxie a Kent. Ona je panovačná, on je dobrý dvojník a ti dva jsou taková hromada problémů s mámou a tátou, je to k popukání. Ale bez ohledu na to, jak jsou otravní, faktem zůstává, že vědí, jak vyhnat Bazoniutha z Kareninho těla. To je celý důvod, proč jsme na cestě tak dlouho – v tuto chvíli osm měsíců. Musíš vidět také české porno.
Osm měsíců kurva Karen a Bazoniutha za Jesseho zády.
Osm měsíců toho tajemství mě žralo jako kyselý reflux.
Když bude Bazoniuth pryč, nebudu mít žádnou výmluvu pro to, že jsem si pohrával s Karen, ne když to bude jen ona a já, kteří dělají hloupá lidská rozhodnutí. Jesse si s ní zaslouží klidný život. Zaslouží si mít někoho, kdo ji může skutečně podporovat a starat se o ni – dokáže si dát hovno dohromady dostatečně dlouho, aby to dokázal. Už deset let nemám přítelkyni. Karen potřebuje někoho, kdo skutečně dokáže zvládnout jeho emoce, ne můj zadek, který pořádá lítostné večírky 24/7.
Jsem příliš zbabělec na to, abych se k Jessemu choval čistě. Jediné, co mohu udělat, je ukončit cokoli, co mám, s Bazoniuthem a Karen a, nevím, šalvěj se do Pekla a očisťuji se od svých hříchů, myslím. Jak se vůbec dostanete z toho, že děláte takové věci? Bože, Jesse je můj nejlepší přítel. Můj jediný příteli, pokud budeme skuteční. Nevím, jak bych bez něj žil.
Nevím, jak si poradím sám.
Podaří se mi dostat nějaký čas o samotě s Karen kolem 11:00 ráno exorcismu. Jesse odešel do města, aby získal nějaké zásoby, a sourozenci se ještě nevrátili z příprav. Dřepíme si v bytě s jednou ložnicí v Eugene v Oregonu, alias jednom z nejbělejších míst, kde jsem byl celý život. Nechal jsem Jesseho a Karen mít ložnici. Spaní na gauči mi občas šoustá záda, ale já to vydržím.
„Karen.“
Je v kuchyni a natahuje se po krabici obilovin, její zadek visí na šortkách, které má na sobě pod jedním z Jesseho nadměrných triček. Když se otočí, aby se na mě ohlédla, měla černé oči.
„Špatně,“ říká.
„Bazoniuth,“ řeknu a povzdechnu si. „Můžu mluvit s Karen?“
„To závisí,“ odpoví a položí cereálie na pult vedle mísy a lžíce. Už nalila mléko a chystá se nalít obilovinu. Nenávidím, že přemýšlím o tom, jestli to udělají Bazoniuth, Karen nebo oba. „Co pro mě uděláš?“
„Nic. Jen mě nech s ní promluvit. “
Kliká a mává na mě prstem.
„Mravy.“
Překřížím ruce Nemám čas hrát tuto hru. Ale pak se jí po tváři začne odvíjet ten úšklebek a prsty mi svírají kůži méně pevně … Na okamžik zavřu oči, i kdybych ji měl na požehnanou vteřinu zablokovat, než rezignuji.
„Nevím, sežeru tě, stačí to?“
„Ne.“
„Fingerbang you?“
„Víš, že ten termín nesnáším.“
Štípnu do nosu. Zatraceně. Nejhorší na této konverzaci je, že si to užívám. Žertovat s démonem, vědět, že to je s největší pravděpodobností naposledy, kdy s ní budu moci mluvit. Nevím, jak jí říct všechny své posrané city k ní, protože nevím, jak jim to mám říct, a nevím, jestli jí to bude vůbec jedno.
„Co chceš?“
„Do prdele.“
„Mohl jsem uhodnout,“ řekl jsem a porazil jsem ruce. Ale moje srdce už začalo bít rychleji a můj pták znovu zradil můj mozek. Naposledy se mi někdy podaří jebnout na jednoho z nich. Nějak to zoufalství dělá mého ptáka ještě těžším.
